Sportovní lezení je specifi cký sport, který dokáže posouvat člověka v mnoha rovinách. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Ačkoliv sportovní lezení zahrnuje také lezení na skalách, v tomto případě máme
na mysli lezení na umělé stěně, a spadají pod něj tři disciplíny - lezení na obtížnost, bouldering a lezení
na rychlost. Při lezení na obtížnost se lezec pohybuje po cca 15metrové stěně pomocí barevně rozlišených chytů, které vyznačují danou lezeckou cestu a je při tom jištěn lanem. Lezecké cesty mají různé obtížnosti. Bouldering je založen na stejném principu, ale lezec se pohybuje po nižší stěně a místo
jištění lanem dopadá na speciální molitanové dopadiště. U obou těchto disciplín je cílem dolézt do posledního chytu tzv. TOP. V lezení na rychlost jde o co nejrychlejší překonání cesty, která je unifi kovaná.
Lezci jsou v tomto případě jištěni automatickým navijákem.

HISTORIE

Sportovní lezení se vyvinulo z tradičního lezení v horách a na skalách, které se začalo rozmáhat především na přelomu 19. a 20. století. Nejblíže má ovšem sportovní lezení právě k lezení ve skalách, které
zažilo celosvětově boom v druhé polovině 20. století. V 80. letech byla v USA otevřena první vnitřní lezecká stěna, čímž se tomuto sportu otevřel svět výkonnostního lezeckého sportu. V Česku se sportovní lezení na umělé stěně rozvinulo po roce 1989, kdy začaly vznikat první lezecké stěny a také závody.
Mezinárodní lezecké závody včetně Světových pohárů a Mistrovství světa probíhaly od konce 80. let
pod hlavičkou Mezinárodní lezecké a horolezecké federace (UIAA). V roce 2007 se od UIAA oddělila
Mezinárodní federace sportovního lezení (IFSC), která dovedla sportovní lezení na olympijské hry.

DISCIPLÍNY, VE KTERÝCH SE BOJUJE O OLYMPIJSKÉ MEDAILE

Na prvních olympijských hrách se lezení představí ve formátu Kombinace, tedy propojení všech tří
disciplín - lezení na obtížnost, lezení na rychlost a bouldering. Pro olympijské hry v Paříži 2024 dojde
k rozdělení disciplín na dvojkombinaci obtížnost + bouldering a samostatné lezení na rychlost.

NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY ČESKÝCH SPORTOVCŮ

Adam Ondra - 1. místo MS 2014, 2016, 2019, 2. místo MS 2009, 2018 (lezení na obtížnost/kombinace), 1. místo MS 2014, 2. místo MS 2011, 2016 (bouldering); 1. místo SP 2009, 2015, 2020 (lezení na obtížnost), 1. místo SP 2010, 2. místo SP 2019 (bouldering); 1. místo ME 2019, 2. místo ME
2010, 2015, 2017 (lezení na obtížnost), 2. místo ME 2010, 2015 (bouldering)

Eliška Adamovská - 2. místo ME 2020 (lezení na obtížnost), 3. místo ME 2020 (kombinace),
1. místo EP mládeže 2020 (lezení na obtížnost)
Martin Stráník - 2. místo MS 2007; 2. místo SP 2016, 2015 (bouldering)
Tomáš Mrázek - 1. místo MS 2003, 2005, 2. místo MS 2001; 1. místo SP 2004, 2006,
2. místo SP 2002, 2007, 2008; 2. místo ME 2002, 2008 (lezení na obtížnost)

Jan Kříž - 2. místo MS 2019, 1. místo akademické MS 2018 (lezení na rychlost)

Libor Hroza - 2. místo MS 2012; 2. místo SP 2013, 2014, 2015; 1. místo ME 2013,
2015 (lezení na rychlost)

Věra Kotasová/Kostruhová - 3. místo MS 2005, 3.místo ME 2002 (bouldering)

JAK ZAČÍT S LEZENÍM?

Lezení je skvělý sport pro děti i dospělé, a to jak na výkonnostní, tak rekreační úrovni. Díky lezení
se skvěle protáhnete a zpevníte nejen svaly celého těla, ale také vůli. Zocelíte psychiku a především
vstoupíte do komunity úžasných lidí. Lezecká stěna se nachází téměř v každém středně velkém městě
a většina nabízí jak lezecké kurzy, tak zapůjčení vybavení, kterého pro tento typ lezení nepotřebujete
mnoho. Při dodržování všech pravidel a absolvování vhodného výcviku jde o bezpečný sport, kterého
se nemusíte bát.
V České republice jsou veškeré lezecké sporty zaštítěny Českým horolezeckým svazem (ČHS), který
eviduje zhruba 29 000 členů ve 350 oddílech, ovšem obliba tohoto sportu neustále stoupá a my se těšíme, že se naše komunita ještě více rozroste. Více informací se dozvíte na stránkách www.horosvaz.cz