Sportovní lukostřelba patří spolu s tenisem a golfem mezi „bílé sporty“ a lze se jí věnovat celý život. Lukostřelec pomocí luku s tětivou střílí šíp s cílem zasáhnout terč. Na olympijských hrách jsou terče ve vzdálenosti 70 metrů, mají průměr 122 centimetrů a jsou rozděleny do deseti kružnic s nejvyšší hodnotou 10 bodů. Čím více se zásah blíží středu terče, tím více získá lukostřelec bodů. U mužů je průměrná síla luku v nátahu 22 kilogramů, u žen pak 18 kilogramů.

HISTORIE

Lukostřelba je úzce spojena s rozvojem civilizace, proto je jako kulturní pojem srovnatelná s objevem ohně a vynálezem kola. Původně luk sloužil k efektivnějšímu lovu zvěře. Střelba z luku představovala také velkou výhodu v dobách bitev o území. Postupem času se lukostřelba transformovala na zábavu vyšších vrstev například v Egyptě a Číně. Lukostřelbu jako sportovní disciplínu obnovili Angličané, Francouzi a Poláci na začátku 20. století. V Česku se začala znovu provozovat kolem roku 1925 a více se rozšířila od roku 1927, kdy přijelo zpět do vlasti několik krajanů z USA. Český lukostřelecký svaz vznikl v roce 1933. Na olympijských hrách se lukostřelba poprvé objevila  v roce 1900, poté v roce 1904, 1908 a 1920. Znovu se vrátila na program po pauze dlouhé 52 let v roce 1972 a nachází se na něm do současnosti. 

DISCIPLÍNY, VE KTERÝCH SE BOJUJE O OLYMPIJSKÉ MEDAILE

Muži a ženy střílejí sestavu WA 720 (72 šípů) na 70 m kvalifi kací a vyřazovacím způsobem. Na programu jsou i soutěže družstev v obou dvou kategoriích a mix týmů (muž + žena).

JAK ZAČÍT S LUKOSTŘELBOU?

V České republice provozuje lukostřelbu přes 50 sportovních klubů a oddílů. Jejich seznam a další informace naleznete na internetových stránkách Českého lukostřeleckého svazu.