Z Turína mám schovanou hokejku, z Vancouveru zase rukavice, prozradil ambasador Martin Erat
Martin Erat, kapitán hokejové reprezentace, která se nyní už v Koreji připravuje na první zápasy pod pět kruhy, byl úplně prvním, jehož brusle se začátkem uplynulého týdne zařízly do zbrusu nové ŠKODA AUTO hokejové plochy v Pavilonu Z. „Beru to jako poctu, to je přesně role, kterou bych chtěl dělat,“ vyjádřil se k roli ambasadora Olympijského festivalu.
Jedete na třetí olympiádu v životě, co vás stále motivuje?
Každá olympiáda má svoje, na těch mých předchozích dvou hráli nejlepší hokejisté světa z NHL, já se od nich hodně naučil. Něco jsem si od hokeje vzal a něco bych mu teď rád vrátil. Když mě oslovil pan Jandač, vzal jsem si chviličku na rozmyšlenou, ale pak jsem kývnul. Chci prostě českému hokeji něco vrátit a tohle je momentálně ideální situace.
Byla by to asi krásná tečka, udělat úspěch a pak to přijít sem do Brna oslavit. Brno slavit umí, že?
To si pište, že umí. Však víte, jako to ve městě vypadalo loni, když jsme s Kometou vyhráli titul. Bylo by krásné, něco podobného zopakovat a pak to v Brně roztočit.
Jaký je tady led?
Celkově musím říct, že je to tady suprově udělané, kluziště má menší rozměry, takže i děti se dostanou rychle od mantinelu k mantinelu. Led je zatím měkký, ale ono se to do zahájení spraví, sedne si to. Moc se mi líbí i ostatní sportoviště, tak bych rád sem touto cestou pozval veřejnost, aby si zasportovala.
Ke kterým zimním sportům, pochopitelně kromě hokeje, máte nejblíže? Co se vám nejvíc líbí a na co se v Koreji chystáte?
Chtěl bych se podívat na rychlobruslení. Na minulých Hrách ve Vancouveru nás tento sport hodně nadchl, fandili jsme Martině Sáblíkové ostošest. Pokud mi to čas dovolí, zašel bych i na biatlon a taky na curling. Vypadá to spíš jako zábava, než jako sport, ale když jsme to jednou v Americe hráli, tak mě pak tři dny bolely nohy a třísla. Mohu to jen doporučit. Zkuste si to, je to hodně zajímavé. Tady v Brně k tomu máte krásnou příležitost (ukazuje na vedlejší plochu, kde se v týdnu rodily dvě curlingové dráhy – pozn. aut.).
Než jste odletěli do Koreje, hodně se doma propíralo dvacetileté výročí naganského triumfu. Jak na něj vzpomínáte Vy?
Zrovna na to přišla řeč s manželkou, když jsme seděli tady v Brně v bytě. Během Nagana nám bylo krásných patnáct, šestnáct let, seděli jsme na internátě, měli jsme zamčené pokoje a dívali se na televizi na hokej. Nemuseli jsme do školy.
Máte z předchozích olympiád i nějaké „hmotné“ vzpomínky? Suvenýry? Maskoty?
Mám, z Turína mám schovanou hokejku, z Vancouveru zase rukavice. Vždy jsou to nějaké hokejové propriety, které mi budou danou zemi a daný turnaj připomínat. Co si dovezu k Pchjongčchangu, to zatím nevím, záleží na vývoji turnaje a okolnostech.