Královna ZOH bude z Česka, má jasno Jiří Kejval

Pane předsedo, co zatím říkáte na dosavadní vystoupení českých sportovců v Pchjongčchangu?
Začnu zeširoka. V prosinci jsme byli ve stavu, kdy marodily naše největší medailové naděje. Gabriela Soukalová byla mimo, Martinu Sáblíkovou zlobila záda, Evču Samkovou rameno. Vypadalo to bledě. Teď jsme v polovině olympiády, máme s Erbanovou už šest medailí a kdyby nepadla už žádná jiná, je to skvělý výsledek.

Svět se pořád klaní Ester Ledecké, nečekané vítězce lyžařského Super G. Věřil jste, když jste to viděl na vlastní oči?
Já znám Ester odmalička. Ona nebyla tak talentovaná, jak se říká, ale je strašný nadšenec, miluje pohyb, má velké ambice. Super G je disciplína sama pro sebe, je totálně závislá na kvalitním materiálu. Hodně jí pomohli bratři Bankové, akorát mě trochu mrzí, že tam nebyli diváci, protože těch pár desítek Čechů bylo v sobotu na hokeji. Ester překvapila celý svět, sebe sama a ještě nás překvapí. Gratulovali nám lidé z celého světa, je to skvělá reklama pro Českou republiku, příběh Ledecké uchvátil celý svět. Ona bude královnou těchto Her, ať už dopadne na snowboardu jakkoliv.

Vy jste bývalý reprezentační veslař, je vítězství snowboardistky Ledecké na lyžích podobné, jakoby veslař vyhrál na kajaku?
To jste trefil výstižně, dá se to tak porovnat.

Jste na otočku na Olympijském festivalu v Brně a Ostravě, jak se vám projekt, který jste připravoval, líbí tak říkajíc v reálu?
Chtěl jsem to vidět na vlastní oči, je to pro mě hodně důležité. Chtěl jsem vidět a slyšet od svých kolegů, co se povedlo, co je potřeba zlepšit. Jsem nadšen, bylo to fajn v Ostravě, je to skvělé v Brně. Je výborné, jak mají lidi zájem o tuto formu propagace sportu, jak si utvrzují vztah ke sportu a jak to prospívá propagaci země. To si člověk nejvíc uvědomí právě po takových triumfech, jakého dosáhla Ester Ledecká. Všude se píše a mluví o České republice, což je skvělé.

Čím to podle vás je, že Čechy dokáže vždy pobláznit taková akce jako olympiáda a že neváhají vstávat, fandit, malovat si na obličej vlajky…
Máme to asi v genech, od dob založení Sokola, přes národní obrození. Když jsme hrávali hokej proti Rusům, sledoval to celý národ. Zůstalo nám to, všichni jsme táhli za jeden provaz. To nám zůstalo a je potřeba v tom pokračovat, nenechat to umřít. Proto jsou tady Olympijské festivaly.

Tento projekt už letos převzali ve Francii a Slovinsku, přibudou další země. Je tohle důkaz, že to děláme dobře?
Mně se to strašně líbí, teď ještě pojedeme na návštěvu do Rogly a Grenoblu, podíváme se tam. V dalších letech by měl být Olympijský festival v devíti zemích Evropské unie a také mimo ni. Jsem rád, že se takový projekt ujal a že Česká republika může v tomto předávat své zkušenosti dál.

Foto: ČOV/Jiří Zerzoň