Hvězdy zimy mezi fanoušky! Zabystřan, Dubovská, Hroneš i Záveská dorazili na festival
Hrozen fanoušků dychtících po podpisu nebral konce. Oni se ale trpělivě podepisovali a fotili. „Ahoooj, jak se ti tu líbí?“ zpovídal alpský lyžař Jan Zabystřan malé sportovce, kteří dorazili i kvůli němu na Olympijský festival. Spolu s aktuálně nejlepším českým lyžařem přijeli na českobudějovické Výstaviště také další olympionici z her Milán-Cortina 2026 – lyžařka Martina Dubovská a snowboardisté Jakub Hroneš a Laura Záveská.
Zabystřan, který v prosinci senzačně ovládl závod Super-G ve Val Gardeně, soutěživost nezapře. „V curlingu jsme s Martinou Dubovskou porazili Kubu Hroneše a Lauru Záveskou, takže když teď ukončím svoji curlingovou kariéru, mám stoprocentní úspěšnost,“ zhodnotil s úsměvem svou premiéru. Curling přitom nikdy nehrála ani jeho parťačka Dubovská. „Ze zimních sportů jdu občas ještě na běžky, ty jsou super. Jinak vlastně já zimu nemám moc ráda,“ smála se.
Zato snowboardista Hroneš má první curlingové krůčky dávno za sebou. „Letos jsme dokonce hráli curling i ve Svatém Mořici, kvůli špatnému počasí jsme nešli na snowboard. Z toho zametání mě pak šíleně bolela ramena,“ líčil dvojnásobný medailista z Evropského olympijského festivalu mládeže 2022.
I na bruslích se Hroneš pohyboval s jistotou, zatímco Záveská je obula po dlouhých deseti letech. „Vlastně si už ani nepamatuju, jestli jsem tenkrát měla kanady nebo krasobruslařské brusle. Fakt nevím,“ krčila rameny juniorská mistryně světa ve slopestylu. Oba zavítali taky na sjezdovku, kde rozdávali rady i podpisy.
Sport jako přirozený jazyk
Zabystřan naskočil na Olympijském festivalu ještě do běžecké stopy – a bylo vidět, že pohyb je pro něj naprosto přirozený. Když se řeč stočila na to, co všechno ho baví mimo sjezdovky, výčet byl dlouhý.
„Samozřejmě lyžování, ale všechny různé druhy – freeride, freestyle… nejsem profík jako tady snowboardisti,“ culil se. „Běžky mám fakt rád a snowboarding taky. Když jsem byl malý, snowboardoval jsem víc, než lyžoval. Jenže na závodech bylo víc kategorií pro lyžaře. Na snowboardu jsme byli v jedné kategorii až do dvanácti let. Když je vám šest a stojíte tam vedle dvanáctiletých, těch pohárů moc neposbíráte,“ vysvětloval a smíchem dodal: „Poháry jsou důležité.“
Blízký mu byl i hokej. V Chomutově brusle nazouval pravidelně. „Skončil jsem někdy ve dvanácti, třinácti. Už to nešlo kombinovat s lyžováním. Jak je hokej týmový, musíte si vybrat – buď to, nebo to. Ale letos po Novém roce jsme byli s bratrancem a kamarády hrát. To bylo krásné.“
Po sportovních aktivitách čekalo sportovce na Olympijském festivalu ještě uvítání na pódiu a setkání s fanoušky. Někteří přišli s helmou, jiní jen s nadšením v očích. A přesně o tom Olympijský festival je. O setkáních, která mohou za pár let přerůst ve velké příběhy.
