Potlesk pro zlatou Ester a hokejový smutek

Slunečno, ale mrazivo a větrno. Taková byla sobota na Olympijském festivalu v Brně. A meteorologicky tak korespondovala s českými výsledky předposledního dne Her a s fanděním v pavilonu Z a jeho okolí.

40393177432_ec5e6130da_k

Sluníčkem dne se zcela jednoznačně stala Ester Ledecká. Většina z nás viděla její druhé zlato z duchen vlastních postelí či sedaček obýváků. A tak alespoň její zlatý ceremoniál probíhal v době, kdy už byly tisíce fandů na Výstavišti.

„Ester, Ester,“ znělo už podruhé během olympiády z úst fanoušků, jejichž tváře zdobily české vlaječky. „Je něco fantastického, co ta holka dokázala,“ říkala paní středního věku, doprovázející svoji dceru, která se momentálně zatoulala někam na sportoviště. „Ještě aby ji za chvíli doplnili hokejisti,“ přála si.

Její přání nebylo vyslyšeno. To, co dokázala jedna slečna na sněhových prknech, nezvládlo dvacet českých pořízků s hokejkou. Kdepak nové Nagano, z Koreje nemáme ani medaili. „Přijel jsem až z chalupy ze Sebranic, abych tady zažil medailovou atmosféru a nic,“ byl poněkud zklamaný pan Miloš z Brna. Tísnil se na ploše pod velkoplošnou obrazovkou v počtu lidí, jejichž číslo dosáhlo – na té ploše – olympijského maxima.

„Špatná obrana a neschopnost dát gól,“ tak v davu pojmenoval české trápení s Kanadou pan Petr Janda z Mechova. Muž s hudebním jménem ukončil dřív sobotní šichtu a pospíchal na výstaviště na hokej. Ostatně jako další, kteří věřili, že Česko se dočká po letech velké medaile, alespoň bronzové.

S přibývajícím časem naděje slábly. I při druhém gólu českého výběru už nebyla intenzita radostného projevu ta vysoká, pískot se ozval po neuznání branky „našeho“ ambasadora Erata. Kdepak. Hokejová medaile nám nebyla souzena.

Ještěže má Česko zlatou Ester.

 

 

Souhlasím
###message